Sladovna

Jste ve funkci ředitele dětské galerie Sladovna dva měsíce. Jaké byly a jaké činnosti vám zabírají nejvíce času?

To už jsou vážně dva měsíce? Běží to dost rychle, potřeboval bych vynalézt zpomalovač času a urychlovač procesů a používat je najednou. Je to ještě poměrně krátká doba pro nějaké hodnocení, ale nejvíce jsme se zaměřili na přípravu výstavních projektů, tedy dramaturgii na roky 2018 a 2019, přípravu programu pro mládež, příměstké tábory (letos nás čekají hned 3 velmi zajímavá témata). Snažíme se více zaměřit na komunikaci směrem z organizace pomocí sociálních sítí i dalších médií a více pracovat s návštěvníky přímo v expozicích, ale je to běh na delší trať. Také se snažíme nabídnout úspěšné projekty, které byly ve Sladovně na jiná místa. Od 15. března bude otevřená výstava Leonardo v Malostranské besedě. Zároveň se velmi zaměřuji na nastavení vnitřních procesů a stabilizaci ekonomické agendy.

Jak velký rozdíl je mezi pozicí produkčního, na které jste působil do konce roku 2017 a ředitele organizace?

Velký, především v tom, že šíře záběru ředitele je opravdu velká. Nemohu se příliš zaměřit na jednu konkrétní problematiku, protože by utrpěly ty ostatní. Ale tím, že nastavujeme vnitřní mechanizmus, by se vše do budoucna mělo zjednodušit. Například každodenní práce celého týmu tak, aby se stále neopakovaly stejné problémy atd. Jde tedy hlavně o plánování, nalezení mechanismu, systému, hledání řešení. Produkční většinou u daného projektu “naskakuje” do své role ve chvíli, kdy už je směr nastolený a dělá maximum pro to, aby vše klaplo. Obě pozice potřebují člověka, který má smysl pro organizování a plánování a má “tah na branku”.

Bývalá ředitelka Tereza Dobiášová Sladovnu opustila úplně, nebo pro ni stále nějakým způsobem pracuje?

S Terezou Dobiášovou jsme se dohodli na externí spolupráci, v rámci které je hlavní kurátorkou. V tuto chvíli má externí smlouvu do konce tohoto roku s tím, že uvidíme, jak se věci vyvinou. Považuji za důležité pro kontinuitu, aby Tereza dotáhla projekty, které dramaturgicky a kurátorsky začala v minulém období a já se mohl v tuto chvíli soustředit na stabilizaci a posílení instituce zevnitř. Zároveň je také důležité zúročit pozici Sladovny po mezinárodní konferenci Hands On. V tuto chvíli řešíme několik mezinárodních projektů, které se zatím rýsují velmi slibně. Postupně budu přebírat dramaturgii na nadcházející období, což už v podstatě probíhá.

Sladovna je organizace, jejímž zřizovatelem je město Písek. Součástí náplně vaší práce je tedy také komunikace s vedením města. Jak se vám prozatím v tomto daří?

Cítím ze strany města velkou podporu a jsem za ni rád. Snažím se komunikovat co nejotevřeněji a jsem rád, že zatím se nám vždy povedlo najít společnou řeč. Také mne těší, že město vnímá Sladovnu jako místo, které svým zaměřením, velikostí a historií, nemá v ČR obdoby. Už jsem to několikrát zmiňoval a udělám to znovu: vnímám Sladovnu a to, že tady dnes stojí se svým programem, jako zázrak.

Velkým tématem bylo v poslední době Informační turistické centrum města Písek, které je stále součástí Sladovny, ale vypadá to, že se blíží jeho stěhování. Je to tak?

Co se umístění Infocentra města Písku týká, jsem rád, že jsem byl přizván na několik jednání, kde jsem mohl vznést veškeré argumenty a možnosti jeho provozu, proč by mělo infocentrum ve Sladovně zůstat. Umístění infocentra ve Sladovně vnímám samozřejmě z mé pozice za oboustranně prospěšné. To, že se infocentrum s největší pravděpodobností bude stěhovat do knihovny, bylo rozhodnutím vedení města, které budu samozřejmě respektovat.

Rok 2017 byl přes návštěvnicky slabé první měsíce rekordní. Jaký start má Sladovna do roku 2018?

Zaťukávám na zuby i do stolu. Předem je nutné říct, že leden a únor nejsou těmi nejdůležitějšími měsíci z celého roku. V tomto roce se návštěvnost držela v rekordních číslech. Za leden a únor přišlo do galerie přes 5000 návštěvníků. Jsme rádi, že si do Sladovny hledají cestu lidé z čím dál tím větší vzdálenosti ať už školní skupiny nebo široká veřejnost – hlavně rodiny s dětmi. Budeme dělat maximum pro udržení návštěvnické podpory. Hlavním tahákem byly Děti lví srdce, Mraveniště a Pilařiště.

Do písecké galerie lákáte také školní skupiny. Daří se vám je oslovovat? A jaký pro ně máte aktuálně program? A nejen pro ně, samozřejmě také pro veřejnost.

Kromě dlouhodobých expozic Mraveniště, Hnízdo ilustrace, Pilařiště a Sladovnictví přinašíme v rámci každého projektu i lektorský program pro školní skupiny, který v principu hry, prožitku a inspirace návštěvníky vzdělává. Zjednodušeně lze říct, že se snažíme návštěvníky vzdělávat. V praxi to funguje tak, že si v expozicích hrají a zažívají různé situace, získávají podněty a inspiraci, při jejich opouštění jsou sami překvapení, co všechno se dozvěděli.

Co můžeme od Sladovny očekávat v příštích měsících?

23. března otevíráme výstavu Já, hrdina. Jde o velký dopravní model města včetně integrovaného záchranného systému. Návštěvníci tak budou mít možnost v rámci dílny vytvářet dopravní prostředky a různé doplňky, stanout v rolích hasičů, policistů, záchranky, obsluhovat tísňovou linku 112 nebo být účastníky provozu. Poselstvím a hlavním sdělením by mělo být: pokud se stanete svědky dopravní nehody nebo jiné tíživé situace, buďte aktivní, ochraňte své zdraví, zvedněte telefon a to je to nejdůležitější. Výstava bude otevřená do konce dubna. Potom chystáme velkou a živou výstavu s Divadlem bratří Formanů, Josefem Sodomkou a dalšími umělci – Čarokraj. Na podzim budeme otevírat výstavu s animačním programem věnovanou 100. výročí od založení ČSR a demokracii. Na sklonku roku potom výstavní projekt věnovaný včelímu světu – Rojení. A rýsuje se také jedno (nebo dvě) překvapení, ale to raději zmiňovat nebudu, abych to nezakřikl. Pevně věřím, že je na co se těšit.

Blíží se velká městská akce Pískoviště, pro kterou v posledních letech Sladovna připravovala hlavní páteční program a otevírala novou výstavu. Bude to tak i tentokrát?

Ano, bude. Sladovna letos na Pískovišti oslaví jedenácté narozeniny. Přesný program vám ještě neprozradím. Ale už mohu naznačit, že budeme v rámci Pískoviště otevírat velkou výstavu nazvanou Čarokraj, jde o projekt, který vzniká ve spolupráci s Divadlem bratří Fromanů. Jde o inspiraci příběhem Geralda Durrella Mluvící balík, což je skvělý dětský příběh plný fantazie, dobrodružství a hrdinství. A máme se na co těšit. Také počítáme s “oživlým nádvořím Sladovny”, kde budou různé dílny pro rodiče i děti, Loutkařská dílna, svíčkárna Rodas, Šikovní výtvarníci a pokud vše klapne, tak i velká trampolína.